Ruština má tu vlastnost, že přízvuk může být na jakékoli slabice slova. Přízvučná slabika se pak vyslovuje velice důrazně, prodlouženě, a ostatní slabiky nevýrazně, až někdy v rychlé či nedbalé řeči zanikají. Dochází přitom zjednodušeně řečeno k těmto změnám: nepřízvučné O se mění v A. E a JA v I (nebo úzké E), a to před i za přízvučnou slabikou. Proto slyšíme malakó (psáno moloko), jizýk (psáno jazyk), tipló (psáno těpló), Baródina (Borodino). Je třeba to naposlouchat. E, I, JA, JO a měkký znak měkčí předchozí samohlásku. Pro ruštinu je charakteristické, že dokáže změkčit skoro cokoli, vyjma C, Ž a Š. I když po C, Ž a Š následuje měkké I, vyslovuje se jako tvrdé. Č a ŠČ je naopak vždy měkké. Níže je tabulka převedená do čistě textové, systematické a přehledné podoby. Zachovávám strukturu „azbuka → český přepis + poznámka“. — Ruská azbuka – český přepis 1) Základní písmena а → a б → b в → v г → g д → d е → e / je ё → jo ж → ž з → z и → i й → j к → k л → l м → m н → n о → o п → p р → r с → s т → t у → u ф → f х → ch ц → c ч → č ш → š щ → šč (přesněji dlouhé měkké š) ы → y э → e (nikdy „je“) ю → ju я → ja — 2) Písmena s kontextovou výslovností е
- uprostřed slova: e (změkčuje předchozí souhlásku, kromě ж, ц, ч, ш, щ)
- na začátku slova: je
ё
- uprostřed slova: jo (změkčuje předchozí souhlásku, kromě ж, ц, ч, ш, щ)
- na začátku slova: jo
и
- i (změkčuje předchozí souhlásku, kromě ж, ц, ч, ш, щ)
ю
- uprostřed slova: ju (změkčuje předchozí souhlásku, kromě ж, ц, ч, ш, щ)
- na začátku slova: ju
я
- uprostřed slova: ja (změkčuje předchozí souhlásku, kromě ж, ц, ч, ш, щ)
- na začátku slova: ja
— 3) Tvrdý a měkký znak ъ (tvrdý znak)
- stojí mezi souhláskou a samohláskou
- způsobí, že následující samohláska se čte tvrdě + j
- např. съезд → sjezd
ь (měkký znak)
- stojí mezi souhláskou a samohláskou
- způsobí změkčení předchozí souhlásky + j
- např. льёт → ľjot
(Změkčení se netýká souhlásek ж, ц, ч, ш, щ.)