Hlavní body lekce 1. Ruština používá azbuku (cyrilici). 2. Velká a malá písmena se liší méně než v češtině. 3. Na slově „ruskij jazyk“ si ukazujeme základní písmena azbuky. 4. Klíčový rozdíl: И × Ы jsou v ruštině dvě různé hlásky. 5. Й se často objevuje na konci přídavných jmen. 6. Я odpovídá českému „ja“, ale je to jedno písmeno. 7. Přízvuk se v ruštině nepíše, ale je důležitý pro výslovnost. Nejprve k písmu. Ruština používá azbuku (cyrilici). Velká a malá písmena jsou si zde mnohem podobnější než v češtině. Rozdíl mezi verzálkami a malými písmeny tedy není tak výrazný jako například u českého G nebo D. Podívejme se na jednotlivá písmena ve slově „ruskij“:
- R (Р)
- U (У)
- S (С) – ve slově „russkij“ je zdvojené, ale vyslovuje se jako jedno s
- K (К)
- I (И)
- J (Й)
Důležité je písmeno Ы (tvrdé „y“). V češtině sice máme tvrdé a měkké i/y, ale ve výslovnosti je nerozlišujeme. V ruštině jde o dva odlišné zvuky: И a Ы jsou samostatné hlásky. Dále si ukážeme další příklady slov s těmito písmeny:
- род (rod, ústa) – příklad písmene R
- ухо (ucho) – příklad písmene U
- спасибо (spasibo) – děkuji
- как (kak) – jak
- или (ili) – nebo
- большой (bolšoj) – velký
Písmeno Й (j) se často objevuje na konci přídavných jmen, například ruskij nebo bolšoj. Ve slově „jazyk“ (язык) vidíme písmeno Я, které odpovídá českému „ja“, ale zapisuje se jedním znakem. Další příklad:
- Ялта (Jalta)
Pozdrav:
- здравствуйте (zdravstvujte) – dobrý den
Tvrdé Ы se obvykle nevyskytuje na začátku slova, ale může být uvnitř nebo na konci, například v množném čísle:
- козы (kozy)
Podíváme se systematicky na ruskou azbuku a to podle ruské klávesnice dostupné na například na Androidu. Vypíchnul bych toto:
- E, Я a И změkčují předchozí souhlásku.
- Ц, Ж, Ш jsou vždy tvrdé.
- Nepřízvučné samohlásky se redukují (zejména O).
- Ы je samostatný foném – tvrdé y.
- Měkký znak (Ь) nemá vlastní zvuk, pouze změkčuje.
Začneme první řadou písmenek na klávesnici.
Й
Používá se velmi často na konci přídavných jmen (např. маленький, белый). Obvykle nestojí na začátku slova, na rozdíl třeba od ukrajinštiny.
Ц
Např. целый, белый. Toto písmeno se nikdy nezměkčuje.
У
Například Украина.
К
Například Киев.
Е
Graficky vypadá stejně jako latinské E, ale má specifické funkce:
Na začátku slova se vyslovuje jako „je“ (např. если – jesľi).
Uvnitř slova změkčuje předchozí souhlásku.
Nepřízvučné E se redukuje (zní užší, mezi e a i).
Například:
Геннадий (přízvuk na „а“, první E je redukované)
меня зовут Сергей – jmenuju se Sergej.
Nezměkčují se však souhlásky:
ц
ж
ш
Například:
цена
железная дорога
Uvádím to proto, že Češi mají někdy tendenci změkčovat například C.
Ш
Tvrdá souhláska. Například шоу.
Щ
Historicky měkčí „š“, dnes vyslovované jako dlouhé měkké „šč“.
Například: ещё раз – ještě jednou.
Ф
Například фото.
Ы (tvrdé y)
Nikdy není na začátku slova. Vyskytuje se často, kde i v češtině je tvrdé y.
Například высылать.
П
Například письмо.
Velká a malá písmena v ruštině se liší méně než v češtině – nejde o úplně jiný znak, pouze o větší variantu.
Výslovnost O
V ruštině se nepřízvučné о redukuje. Zjednodušeně se říká, že zní jako „a“, ale ve skutečnosti jde o středový, redukovaný vokál.
Například:
гость (host)
гости
в гостях – zde je nepřízvučné o výrazně redukované.
Л
Například лист.
Д
Například дом. V rukopise má často jiný tvar než tiskací.
Э
Používá se:
ve slově это
v cizích slovech (эссе, эскиз, Эстония)
Pokud chceme zabránit výslovnosti „je“, použijeme právě Э.
Я
Například я, Якутия.
Také změkčuje předchozí souhlásku:
няня
Ч
Například через неделю.
И
Změkčující samohláska (měkké i).
Například: тип – vyslovuje se měkce.
Ь (měkký znak)
Nikdy nestojí na začátku slova.
Často na konci ženských podstatných jmen.
Označuje změkčení předchozí souhlásky.